SRO neručí omezeně

Na začátku našeho seriálu pro začínající a malé a střední podnikatele jsme si položili několik otázek, na které si budeme průběžně odpovídat. V minulém díle jsme se věnovali mimo jiné otázce, jestli dva kamarádi, kteří začínají podnikat a chtějí založit novou společnost (startup), mají založit společnost podle občanského zákoníku (OZ) nebo obchodní společnost podle zákona o obchodních korporacích (ZOK).

Přes velké daňové výhody a neformálnost společnosti založené podle OZ, nevýhodou takové společnosti je, že její společníci odpovídají společně a nerozdílně za její dluhy.

Pokud se tedy naši dva kamarádi chtějí věnovat činnosti, se kterou není spojeno vysoké riziko dluhů nebo odpovědnosti za škodu, pak pro ně tato forma společnosti může být optimální. Pokud však hodlají podnikat v oboru, se kterým je spojené vysoké riziko (viz otázka: Jaká jsou rizika společného podniku?) nebo potřeba velkého zadlužení (viz otázka: Z čeho budeme financovat rozjezd svých aktivit?), což je pro většinu startupů typické, měli by se podívat po obchodních společnostech.

V některých společnostech založených podle ZOK společníci buď neručí za jejich dluhy vůbec, nebo ručí omezeně.

A jednou z takových forem je společnost s ručením omezeným, na kterou se blíže podíváme v dnešním díle.

Ani u dnešního povídání nás nemine řada zkratek a anglických termínů (buzzwords), které se běžně používají ve světě M&A a které se budeme muset naučit, abychom byli free-cool-in, česky frikulín. Ono totiž, pokud má být startup opravdovým startupem, musí mít určité globální ambice a znalost termínů se nám bude hodit, až přijedou investoři z Londýna nebo ze Silicon Valley a budou chtít podepsat Letter of intent (tedy dohodu o investičním záměru, kterou se k ničemu nezaváží), NDA (dohodu, kterou se sice zaváží zachovat důvěrnost poskytnutých informací, jejíž porušení jim ovšem nikdy nedokážeme) a dělat due dilligence (právní a ekonomickou prověrku, kterou o našem businessu zjistí všechno, co potřebují).

SRO (alias Ltd, LLC, GmbH, SARL, BV, OOO, GK, Kft atd.)

Nejoblíbenější a nejčastěji využívanou formou obchodní společnosti je společnost s ručením omezeným (v angličtině Limited liability company), jejíž obdobu najdeme snad ve všech právních řádech od Ameriky až po Japonsko. Oblíbené eseróčko má relativně jednoduchou korporátní strukturu, nízké požadavky na základní kapitál (tedy počáteční vklad společníků do společnosti) a relativně velkou flexibilitu, která umožňuje společníkům upravit si celou řadu otázek odlišně od zákonné úpravy. Tato forma je přímo stvořena pro společné podnikání jednoho a více společníků, kteří se chtějí osobně účastnit na jejím podnikání nebo správě jejího majetku, avšak nechtějí ručit za její závazky. SRO je právnická osoba, která se po svém založení (tedy sepsání společenské smlouvy či zakladatelské listiny) zapíše do obchodního rejstříku a tím vznikne, získá právní osobnost (subjektivitu) a začne skutečně existovat.

SRO ve skutečnosti neexistuje, je to jenom právní fikce, ale je to fikce tak dokonalá, že může vlastnit majetek a mít dluhy.

Může být dokonce trestně odpovědná, ačkoliv nemůže jít do vězení, ale může zaniknout.

SRO je tzv. closely held company, která je designovaná spíše pro menší počet společníků, kteří mají bezprostřední kontrolu nad jejím fungováním. Na rozdíl od akcionáře v akciové společnosti, má společník SRO například právo požadovat od jednatelů informace o společnosti i mimo valnou hromadu, nahlížet do dokladů společnosti a kontrolovat údaje obsažené v předložených dokladech. Tady zase pozor na společnosti založené podle vzoru z internetu nebo dokonce online. Ty bývají velmi obecné a na uspokojivé řešení Vašich specifických problémů zapomeňte.

Pokud chceme uložit společníkům i jiné povinnosti, než splatit vklad, pak si ji budeme muset trochu přizpůsobit.

(Viz otázka: Co bude kdo z nás ve společném podniku dělat? Hodláme ve společnosti osobně pracovat nebo jsme spíš finanční investoři?) Takže pokud chceme, aby každý z našich kamarádů ve společnosti osobně pracoval, musíme mu takovou povinnost uložit. Jinak takového společníka k práci nedonutíme a ani se ho jen tak nezbavíme, pokud nebude dělat nic. A přitom v SRO automaticky neplatí, že bez práce nejsou koláče, protože, pokud se nedohodneme jinak, společníci mají nárok na podíl ze zisku odpovídající jejich podílu, i když se o vytvoření zisku nijak nezasloužili!

SRO přitom není žádná chudá příbuzná určená jen pro začínající, či malé a střední podnikatele, která by nám dělala ostudu na vizitce ředitele společnosti. SRO je velmi oblíbená i ve velkém korporátním světě. Pro svoji jednoduchost a flexibilitu je často zakládána velkými nadnárodními korporacemi, jako národní dceřiná společnost (viz Coca – Cola, Porsche, Philips, Pfizer a další české pobočky nadnárodních korporací). Takže budete v dobré společnosti! Ještě populárnější je tato forma jako speciální projektová společnost, tzv. SPV (anglicky: special purpose vehicle), kterou zakládají velké společnosti jako speciální společnost pro realizaci konkrétních, zejména rizikových projektů. Proč je tomu tak? No, protože je to společnost s ručením omezeným a ani ve velkém světě, respektive zejména ve velkém světě, nikdo nechce za nic ručit neomezeně.

Jeden za všechny, všichni za jednoho

Nenechte se však zmýlit názvem této společnosti. SRO neručí za své dluhy nijak omezeně, ale odpovídá za ně naopak neomezeně celým svým majetkem.

Omezené ručení se týká pouze společníků.

Spočívá v tom, že SRO vytváří tzv. korporátní štít (corporate veil) mezi majetkem společnosti a majetkem společníků. Společníci tedy ručí za dluhy společnosti omezeně, a to pouze do výše jejich nesplacených vkladů. Před vznikem společnosti, tedy před zápisem společnosti do obchodního rejstříku, musí každý společník ze zákona splatit pouze 30% svého peněžitého vkladu (nepeněžitých vkladů se uvedený limit netýká, protože ty jsou společníci povinni vnést do společnosti ještě před jejím vznikem). Zbytek vkladu pak každý musí splatit nejpozději do 5 let od vzniku společnosti. A právě do doby splacení všech peněžitých vkladů, respektive dokonce do doby zápisu této skutečnosti do obchodního rejstříku, ručí za dluhy společnosti společníci. A pozor!

Ručení je to společné a nerozdílné (jointly and severally), tedy jeden za všechny a všichni za jednoho

Takže si musíte dávat pozor jeden na druhého. S ohledem na to, že minimální výše základního kapitálu je pouze 1 Kč, pak je asi lepší založit společnost jen s takovým kapitálem, který mají společníci okamžitě k dispozici, a případně ho následně navýšit v rámci příplatkové povinnosti nebo vklady společníků mimo základní kapitál. Prostě když společnosti dojdou peníze, bude muset udělat tzv. cash call.

Ale nejásejme předčasně, jak si někdy později vysvětlíme v kapitole o odpovědnosti statutárních orgánů (directors liability), péči řádného hospodáře (duty of care) a pravidle podnikatelského úsudku (business judgement rule).

Společníci ručí za dluhy společnosti omezeně nebo vůbec, nicméně její statutární orgán v některých případech může odpovídat věřitelům za dluhy společnosti.

Vzhledem k tomu, že se bavíme o společnosti pro dva kamarády, začínající podnikatele, pak je vysoce pravděpodobné, že jeden z nich, ale nejspíše oba, budou zároveň jednateli této společnosti. Eventuální odpovědnosti se pouhým splacením vkladů jen tak lehce nezbaví.

Minimální výše vkladu každého společníka je 1 Kč, takže pokud máme v našem příběhu společníky dva, bude mít společnost základní kapitál minimálně ve výši 2 Kč. Taková výše základního kapitálu však není příliš praktická. Jednak taková společnost nebudí u obchodních partnerů příliš velkou důvěru a pak taková společnost bude prakticky okamžitě po svém založení předlužená, takže by její statutární orgán měl podat návrh na zahájení insolvenčního řízení. Bude tak mnohem praktičtější založit společnost s rozumným základním kapitálem, který odpovídá potřebám provozního financování společnosti alespoň po dobu, než společnost začne generovat nějaké příjmy. Což u startupů nebývá moc brzy a často vůbec nikdy.

Základní kapitál

Základní kapitál je možno tvořit jak peněžitými, tak nepeněžitými vklady. Do základního kapitálu je například možno vložit osobní automobil, počítač nebo nemovitost. Pokud takovou společnost zakládají podnikatelé, kteří již dříve podnikali, pak může být vkladem jejich obchodní závod (dříve podnik), neboli soubor jmění, který slouží k provozování jejich činnosti. To už je sice poněkud složitější a ocenění takového obchodního závodu bude nutné provést znaleckým posudkem, ale ani to není nic nemožného a tento způsob založení obchodní společnosti se v praxi poměrně často využívá. Pochopitelně zejména z daňových důvodů. Nezdá se vám, že se pořád točíme kolem odpovědnosti a daní?

Základního kapitálu se nemusíme bát. Nejsou to žádné mrtvé peníze.

Každá společnost potřebuje kapitál na financování svých aktivit a základní kapitál může společnost bezprostředně po svém vzniku začít používat. Můžete za něj nakoupit třeba nábytek, počítače nebo třeba zaplatit nájem a mzdy. Díky záhadným účetním kouzlům základní kapitál v účetnictví zůstane pořád, i když ho celý utratíme. Útrata se však projeví v jiných složkách aktiv, případně se sníží v důsledku ztráty vlastní kapitál společnosti, protože aktiva se musí rovnat pasivům.

Zjednodušeně řečeno, základní kapitál eviduje společnost na straně pasiv (protože je to vlastně dluh vůči společníkům, i když ti nemají nárok na jeho vrácení) a na straně aktiv se objeví peněžní prostředky na účtu v bance. Pokud se část peněžních prostředků použije na úhradu závazků, pak se na straně aktiv objeví nakoupené zboží. Pro naše dva kamarády je však podstatné to, že základní kapitál mohou použít k financování svého podnikání a budou potřebovat účetního, případně daňového poradce.

Takže kolik kdo vloží a co za to dostane

Jak už jsme si řekli, v Čechách nejraději podnikáme ve dvou. Aby to bylo spravedlivé, transparentní a vyvážené, tak to uděláme fifty fifty, neboli pěkně na polovic.

Každý dá ½ základního kapitálu, každý získá ½ všech hlasů, zisk si budeme dělit 50/50, oba budeme jednatelé a podepisovat budeme společně, abychom se navzájem mohli kontrolovat. To je fair. A je to tady, právě jsme si zadělali na pěkný problém, který se jmenuje dead-lock, neboli patová situace. O tom, co je to dead-lock, jak vzniká, jak se mu dá předejít, co z něj pramení a jak se dá řešit, si povíme příště. Takže se můžete se těšit na ruskou ruletu, texaský rozstřel nebo likvidaci. A pak, že právo je nuda a právníci jsou suchaři.